iPad Pro - dokonale primitivní

"Tak jsem si půjčil od #tcrowd iPad Pro, ten menší..."
- "Jo? A jaký to bylo. To mě zajímá, povídej!"
"No, je to iPad, ale dvakrát dražší než normálně. S ošklivou klávesnicí. Ale Apple se zase strefil. Pro většinu lidí je ideální."
- "A proč?!"

Tak to se budu během následujících deseti minut snažit vysvětlit.

Nebudu se vám snažit namluvit, že jsem se snažil být maximálně objektivní a nezaujatý, protože ačkoliv nejsem žádná Apple prcina, ale ani super hejtr a troll, který by odmítal cokoliv, co od jablka příjde, nemohl jsem se hned při prvním nastartování zdržet jakýchkoliv emocí, které jsem nabyl od prezentace, kdy Apple nový iPad Pro představil.

Zdroj: verge.com

Přiznám se, že jsem si nikdy tablet nekoupil a nikdy jsem ho nepotřeboval. Pracuji na PC, které si občas beru domů a když je potřeba, vyřídím základní záležitosti přes emaily v telefonu. Knížky čtu na Kindlu.
Mým základním problémem je, že nejsem běžný uživatel. Nebo si to alespoň myslím. Starám se o tisíce G Suite (Google Apps) licencí, dělám pro ně podporu, školení, migrace dat a konzultace. V Chromu mám asi 9 různých pracovních a osobních profilů a každou chvíli potřebuji mít při ruce plnou funkční verzi webových stránek, jelikož mobilní aplikace pro správu G Suite účtů stále neumí podporu pro resellery.

iPad je dělaný přesně pro běžného uživatele. Není lepšího zařízení na konzumaci obsahu než iPad. Skvěle se na něm čtou zprávy, odepisuje na emaily, prokrastinuje na facebooku a twitteru, někdo s ním dokonce i fotí na dovolené. Ale to je asi tak všechno. Po internetu koluje hláška, že iPad Pro je skvělou náhradou za dnes zastaralé počítače. Říkal jsem si tedy, že určitě bude umět něco navíc. Bude mít nějaké speciální aplikace, které hned po spuštění mohu nastavit a začít se s novou generací iPadu sbližovat a nakonec si ho určitě zamiluju. Taky za cenu 19 000 Kč bez Apple Pencil a klávesnice to přece musí být bomba!




Jo, to teda je, možná tak pro vaši peněženku. Nový iPad pro neobsahuje nic extra oproti běžnému iPadu. Jasně, má lepší hardware a i "hezčí" displej, ale to jsou tak minimální změny, které při každodenním používání téměř nikdo nepocítí.
Tak rozbalím Apple Pencil. Krásný minimalistický design, paráda! Určitě se to s tím dá skvěle ovládat, stejně jako u Surface.



Jako první jsem si pustil krásně nastylovaná videa o tom, jak Pencil používat, jak s tím mohu vytvářet úžasné skeče a čmárat po displeji jako smyslu zbavený. Fajn, tak jdu hledat aplikace. Nenacházím nic, s čím by mě Apple přivítal a musím si pomoci sám s Googlem. "Best app for Apple Pencil". Ihned nacházím seznamy aplikací, které jsem si přál. No jo, jenže každá aplikace stojí minimálně několik euro. Abych si tedy Pencil vyzkoušel, musím utratit peníze za aplikace, které mi sice při nespokojenosti mohou vrátit, ale stejně... Jde o princip, ne? Co by to Applu udělalo mít nějakou bezplatnou aplikaci, když už uživatel utratil dvacet klacků za tablet? Nakonec nacházím i nějaké bezplatné, které umí trochu víc než jen čmárat čáry a mazat.

Zdroj: Apple.com
Tak fajn, kreslení je s tím docela fajn, ale grafik si stejně pořídí tablet připojitelný k PC. Co to umí dál? Tak třeba rolovat stránku, abych nemusel pořád zvedat ruku k tabletu, když si čtu delší článek. Hm, nic. Tak co třeba nějaké konfigurovatelné tlačítko na spuštění poznámek nebo tak. Surface toto uměl. Tak zase nic. Nepřišel jsem na nic dalšího. Jen čmárat a mazat.

Podle mne je Force Touch (FT) jedna z největších inovací a nejlepších funkcí, se kterou Apple za poslední dobu přišel. Posunul možnosti používání na další úroveň a mně plně nahradil widgety z Androidu. Čekal bych, že menší iPad Pro bude FT mít, dávalo by to smysl, aplikace s FT by skvěle využily prázdné místo, které na obrazovce vznikne, protože ikony aplikací mají mezi sebou ohromné prázdné místo. Kdo by čekal, že verze Pro bude více přizpůsobitelná, tak je vedle jak ta jedle. Revoluce se tu nekoná.
Zdroj: Apple.com
 K iPadu Pro je možné dokoupit klávesnici, která slouží taktéž i jako ochrana displeje a stojánek. Stejně jako Surface klávesnice. Kdo měl možnost vyzkoušet poslední generaci této klávesnice k Surface, musí mi dát za pravdu, že je úžasná. Touchpad je příjemný a přesný, klávesy se mačkají snadno a rozložení a tvar samotných kláves je skvělý, člověk si na ně zvykne během minuty. V případě iPadu se nekoná ani jedno z výše zmíněného.
Klávesnice touchpad raději ani nemá, protože tu není kurzor. Klávesy mají úplně jiný tvar a reagují na stisknutí jinak než například klávesnice u Macbooků. Člověk si musí znovu zvykat na úplně jiné rozložení a citlivost. Zkrátka další věc, která mě dokázala vždy vytočit. O polohovatelnosti klávesnice - stojánku není možné nijak diskutovat, lze ji složit maximálně do dvou konfigurací, což při práci na klíně je dost otravné, jelikož každý je jinak veliký a divá se na tablet a píše z trochu jiného úhlu. Znovu, Surface je v tomto případě nekompromisní. Má totiž libovolně nastavitelnou "zadní nohu", která lze dát do jakékoliv pozice.

Zdroj: Apple.com a Microsoft.com

Hledal jsem nějakou "killer fičuru", kvůli které bych si dokázal říct. Jo, tak tohle je pecka! Jenže nic jsem nenašel. iPad Pro je nudný a pro komplikovanější práci nepoužitelný. Osekaný systém iOS je totálně nevhodný, pokud od něj člověk očekává trochu více než jen "žrát obsah".




Jenže, jak už jsem psal na začátku. Většina lidí nepotřebuje pracovat s FTP, GIT nebo různými nástroji na kodéřinu nebo programování. Většinu lidí zajímá prohlížeč a bezpečnost, což je přesně to, co člověku iPad Pro nabídne. Díky lepšímu hardwaru se nemůže stát, ani při práci se dvěma aplikacemi najednou, že se něco sekne. Díky uzavřenému systému iOS je bezpečnost uživatele zaručena. Není téměř možné, aby si svůj pracovní nástroj zahltil různými viry nebo stáhl přílohu, která by mu něco smazala. Tím, jak je iPad primitivní, je vlastně dokonalý, neumí nic navíc, ale přeci splňuje požadavky většiny.
Asi se mnou spousta lidí bude nesouhlasit a je dost možné, že jsem možná něco přehlédl. Ale, co není jednoduše viditelné a použitelné, jako by neexistovalo.




Koupil bych si ho? Ani náhodou. Ale dokázal bych si například jako copywriter nebo spisovatel představit, že toto bude můj stroj číslo jedna, jelikož je skladný, jednoduchý a spolehlivý.







Garmin Forerunner 235 - chytřejší než chytré hodinky

Bylo to úžasných čtrnáct dní. Změnily můj všeobecný pohled na chytrá zařízení na zápěstí. Doposud jsem měl zkušenosti jenom s první verzí Android Wear a případně jejich odnoží od Samsungu či Applu. Už od začátku jsem si promýšlel, jak recenzi napíšu, jak vše bude rozdělené do sekcí, kde každá z nich bude popisovat displej, rychlost, mobilní aplikaci a podobně. Nicméně Garmin Forerunner 235 #tcrowd mi byly tak úžasným sportovním pomocníkem, že ze sebe tyhle řádky vychrlím na jeden zátah.

Jak jsem už psal, měl jsem vyzkoušené pouze klasické chytré hodinky - spousta naleštěných grafických číselníků mezi jejich nepřeberných počtem si vybere kdokoliv, manažer i geek. Pokud jste ale sportovně založení, tak tyto běžné chytré hodinky jsou vám téměř k ničemu. Měření tepu je sice fajn, ale je potřeba být v klidu, nehýbat s rukou a stejně v sedmi z deseti případů vidíme hlášky o tom, jak se pokus nepodařil. Více než kde jinde je při běhu nebo při jízdě na kole důležitá tepová frekvence, která nám udává, jakým stylem sportujeme a podle toho můžeme upravit tempo. Tímhle dokážeme ovlivnit naše zdraví a ne tím, že si na pokyn necháme v klidu změřit tep, což je nám samo o sobě k ničemu. Garmin monitoruje tep neustále!


Zdroj: urbanwearables.technology


Chytré hodinky dokážou upozornit téměř na cokoliv, ať už se jedná o novou zprávu, email, budík, úkol nebo tweet. Bavil jsem se však se spoustou lidí, kteří se stejně ve finále nechávají upozornit pouze na tři typy základních nejdůležitějších aplikací. Všechno ostatní zbytečně vyrušuje od pracovního tempa a působí spíše kontraproduktivně. Hlasové ovládání je stále v plenkách a upřímně, kdo to kdy použil na veřejnosti? Stejně tak psaní samotné odpovědi na zprávu... hlasové naslouchání se sice každým dnem zlepšuje, ale stejně to člověk použije jednou za uherák jen proto, aby ukojil svého vnitřního nerda.

Zezačátku, co jsem si Forerunner nasadil jsem neměl žádná vysoká očekávání. Prostě sporttester, který mi ukáže hodiny a změří čas, tempo a nefunkční GPSka zaznamená pochybnou trasu. Haha! Jak já jsem se šeredně pletl!

Intiutivní ovládání přes dvě, respektive čtyři tlačítka (potvrzení, zpět, nahoru a dolů) mě provedlo celým nastavením hodinek od formátu, osobního profilu a zobrazením zaznamenaných informací. Prostě si zvolím co chci vidět na jednotlivých obrazovkách. Průměrné tempo, aktuální kadenci, průměrnou kadenci a tep? Žádný problém! Jako by hodinky říkaly:  „Pojď Dejve! Nastav si mě, jak se ti zlíbí! Jsem tu pro tebe!“




Vyjdu ven na první testovací okruh a spustím trackování aktivity. V domnění, že se bude GPS signál dlouho chytat, jsem se začal protahovat. Po čtyřsekundovém protažení pravého stehna na mě pípnuly, jakože pojď, jsem připraven. Cože!?

Nesnáším, když chytnu na přechodu červenou. Běžným mobilním aplikacím trvá někdy i desítky vteřin, než se chytnou a nastaví automatickou pauzu. S Garminem nejenom, že tlačítko je super dostupné a může to člověk stisknout sám, ale i díky super přesnému GPS signálu se auto-stop chytí po pár vteřinách.

Dokončil jsem svoji porci kilometrů a po stopnutí se mi všechno uloží. Přijdu domů, automaticky se mi data spárují s aplikací Garmin Connect, která je potřeba pro nastavení a přenos dat. K té jediné jsem měl dost výhrad, na samotném prostředí by ještě mohli zapracovat, dost věcí tam prostě nedává smysl.




Tak jsem si říkal „Mmm, chytrá oznámení. Co to bude za blbost? Upozorní mě to, když budu mít třeba vysoký tep?“ Ten blbej jsem byl jen já sám. Pamatujete, jak jsem pár řádků výše psal o tom, že na chytrých hodinkách si produktivní lidé, nechají pouze ty hlavní upozornění? Jo. Přesně tuhle funkci mají i Garminy! Nerad čtu reklamní informace nebo recenze o daném výrobku a dávám čistě na pocity. Proto jsem o tom nevěděl. A tak jsem se podíval do nastavení... Jasně, SMSky, hovory, emaily. Hele, hustý! Můžu si připojit jakoukoliv aplikaci potřebuju. Tak jo, šoupnu tam Hangouts a Whatsapp, kde mi píšou často klienti, když něco hoří. Vyzkouším a funguje to. Prostě jednoduché zobrazení a možnost si přečíst text dané zprávy. Odpověď stejně udělám až z telefonu. Přesně, co potřebuju!

S každým dalším dnem se na hodinky těším víc. Při běhání je jeden z nejdůležitějších faktorů kadence kroku. Nejenom já doporučuji běžet na „180“, což je ideální tempo na to, aby se člověk zbytečně nehrbil a nenašlapoval na patu, ale spousta písniček je v tomto nebo polovičním tempu, takže si může nenápadně pomáhat. Když jsem běhal jenom s telefonem v kapse, tak jsem se řídil jen svým vnitřním pocitem, což rozhodně není špatně, ale přeci jen... v tomhle si můžeme výrazně díky technice pomoci.




Zkoušel jsem běhat i s hrudním pásem na měření tepu. Ale nezvykl jsem si na pocit mít něco připoutaného na hrudníku. Prostě mě to iritovalo. Tady jsem neměl žádný problém. Nic dalšího není potřeba.

Je toho tolik, co jsem netušil, že sporttestery umí. V tomhle ohledu jsem byl docela barbar a nijak jsem si nemyslel, co všechno už jedny hodinky dokážou. Ať se jdou chytré hodinky vycpat. Více než rok jsem je používal každý den a tak trochu vím, co dokážou. Polovinu věci stejně člověk použije jednou a už nikdy. Jsou to vyhozené peníze. Těším se na druhou generaci Apple Watch nebo případně Android Wear. Už by konečně mohly být trochu samostatné a přiblíží se konceptu, na který všichni dlouho čekáme.  „Nech telefon doma a vyběhni kam chceš a sleduj všechno, co potřebuješ!"




Garmin Forerunner 235 nejsou ani nejmenší, ani nemají tolik cool funkcí, kterými oslníme kamarády a dokonce nemají ani tolik vychytané aplikace na propojení. Ale tím, že vydrží hodiny se zapnutou GPS nebo týdny v režimu hodinek; tím, že dokážou monitorovat úplně všechno, co sportovec potřebuje; tím, že člověk nepotřebuje předplatné aplikací jako Endomondo pro to, aby si mohl zobrazit detailní informace a nechat se informovat o jednotlivých intervalech úseku a zkrátka tím, jak jsou jednoduché a použitelné bez zbytečných blbostí jsou pro mě zkrátka nejchytřejším zařízením, které si momentálně na ruku můžeme dát.

LG V10 je splněný sen všech geeků

Další recenze z dílny naší bandy #tcrowd bude ohledně veřejnosti ne tak známého LG V10. Pokud jste o něm nikdy neslyšeli, je to možná proto, protože se jedná o 5,7" pádlo s USA certifikací MIL-STD-810G (zkrátka, abyste ho rozbili, musíte být už pořádná polena :)
Jedná se o první telefon se dvěma samostatnými displeji, které dávají dohromady smysl. Cenovka startuje momentálně kolem neuvěřitelných 13 000 Kč! A teď už určitě čekáte, kde je ten háček, že?

Řeknu to upřímně, žádný zásadní není. Nebo už alespoň po aktualizaci na Android Marshmallow ne.

První den aneb whow efekt se konal

Nejsem zvyklý na displeje větší než 5". Se svými dlouhými prsty prostě telefon z drtivé většiny držím v jedné ruce a prostě si nemůžu dovolit ten komfort ovládat jej oběma rukama. Proto nejsem žádný fanda velkých displejů. Nicméně u LG V10 mi velikost vůbec nevadila, možná zato může subjektivní pocit pevnosti a nerozbitnosti telefonu, když jsem jej poprvé vzal do ruky. Díky ocelovému rámu má sice pár gramů víc než obvykle, ale není to nic, co by člověku vysloveně vadilo.




Z obrázků zadní kryt vypadal možná až ošklivě, ale na vlastní oči a pocit je telefon opravdu elegantní. Až takový skoro tajemný. V ruce nijak neklouže a ani ve spocených dlaních se ani nehne. Proto se člověk nebojí jej v ruce posunovat, aby dosáhl na levý horní okraj obrazovky. Zkrátka designu a vnějšku telefonu se nedá vytknout vůbec nic. Jen se mrkněte na nějaká ta unboxing videa :-)


Už chybí jen raketový pohon

Když to shrnu, čeká na vás QHD displej, 4GB RAM, interní rozšiřitelná paměť 32GB, 16MPx foťák s duálním 5MPx vepředu, NFC a čtečka otisku prstů, se kterou jsem neměl žádný problém. Co mě však hlavně zajímalo byl nechybějící infraport, kterým lze ovládat domácnost jako například televizi nebo domácí kino, a dva displeje, které opravdu dávají smysl - škoda, že jsem neměl k dispozici chytré pouzdro, díky kterému lze ovládat hudbu nebo hovory bez nutnosti telefon odemykat a pouzdro otevírat.



Zkrátka splněný sen každého geeka, který rád zkouší různé automatizace a přibližuje se chytré domácnosti ovládané z jednoho zařízení.


Dotáhnout možnosti nastavení, to je to, oč tu běží

Telefon ve mě zanechal i negativní dojem a tím je celkové nedotažení prostředí a možnosti nastavení od LG. Telefon má sice už od začátku v sobě nastavení typu Smart Settings na automatizaci při příchodu/odchodu a nastavení pro dva displeje. Ale člověk má dojem, že tam prostě pořád něco chybí. Chtěl by si to nastavit ještě trochu víc osobitěji a podrobněji.



Jeden příklad za všechny. Smart settings je nastavení, co se má stát, když přijdu domů. Zapnout wifi a případně Bluetooth. Super! Tak to si nastavím ještě něco podobného do práce, třeba vypnout mobilní data a zapnout Wifi... Aha! Tak prd. Ono to jde nastavit pouze na polohu domova. Proč?!
Rád bych si dal více ikonek na plochu, protože na obřím displeji je prostě 5x5 málo. Taky nejde! Oukej, jde to nahradit alternativním launcherem, ale prostě já bych si rád používal základní launcher.



Nepochopím zkrátka jednu věc. Proč, když telefon obsahuje ty nejlepší doplňky a technologické fičury, se neinvestuje taktéž do prvotřídního prostředí a nastavení??? To mi hlava nebere.


Baterie marná sláva (bývávalo)

Telefon jsem testoval zrovna týden před spuštěním Androidu Marshmallow a musím říct, že aby se mi telefon přes noc vybil o 60%, to jsem ještě nezažil. Tudíž, pokud nebudete šetřit na jasu a budete šajnovat na sluníčku na automatické nastavení, domů po práci můžete přijít už se zapnutým úsporným módem. Kancelářským krysám to asi vadit nebude, ale pokud nemůžete přes den dobíjet a nechcete tahat powerbanku, může být zle.



Po týdnu přišel nový Android a tak jsem přes PC hned aktualizoval. Telefon dobil do plné parády, vyrazil do práce, večer mu nedal nažrat a ráno mi ještě zbývalo 32% baterky! Standby mód, který ošetří počet spuštěných aplikací na pozadí při nepoužívání je opravdová nádhera. Můj pocit beznaděje byl vystřídán radostným zvoláním "No konečně!"


Rychlé shrnutí pro ty, kteří jsou líní číst, nebo čekají na zastávce tramvaje

Chcete technologicky nabušený, levný, téměř nerozbitný telefon, který umí trollit přítelkyni tím, že ji z dálky tlumíte zvuk na televizi a přitom uspokojí i nadšené mobilní fotografy? Jděte do toho.

iPhone 6s - král smartphonů na věčné časy a nikdy jinak

Psát článek téměř půl roku po vydání telefonu a ještě tak známého se zdá být naprosto zbytečné a nezáživné. Proto jsem se zeptal sám sebe - čím by tato recenze mohla být jiná a zajímavá? Na odpověď jsem dlouho čekat nemusel.
Je to pohled člověka, který celý život používá Android k práci. Ne jen pro otevření fejsíčku nebo přečtení zpráv. Téměř jako každý jsem měl iPhone několikrát za život v ruce a občas jsem si hraním s ním zkracoval čas v obchodě při čekání na výdej zboží. Přes rok jsem pracovně používal OSX a proto jsem byl zvědavý, co na tom iPhonu vlastně všichni vidí? V čem je tak zvláštní? Proč je oblíbený, jak u studentů, tak i u manažerů? Díky #tcrowd jsem to zjistil.

První dojmy aneb Apple nezklamal

Musím se přiznat, že design Applu mám rád. Z jejich produktů nesrší obrovská dávka emocí nebo nějaký ohromně dojemný příběh o tom, jak vnikl právě tento model. Je to dokonalý minimalismus, který předběhl svou dobu. Člověku stačí pár hodin k tomu, aby si uvědomil, že tady je všechno promyšlené. Každý záhyb je přesně tam, kde má být.

Telefon v ruce krásně sedí, dobře se na něj dívá a vše je dobře dostupné, narozdíl například od Sony Z5. Jediným zklamáním, co se týče zevnějšku je prostřední tlačítko, které při stisku vydává ošklivý "plastový" zvuk, který kazí celý dojem (shame on you!).


Méně je více

Víte, co je jeden z nejpoužívanějších argumentů při hanobení iPhonu ostatními uživateli? Obrazovka pouze s ikonami bez widgetů nebo seznamu aplikací.
Upřímně jsem se taktéž strašně bál toho, jak se nebudu moct vyznat v té záplavě ikon bez možnosti dodatečného nastavení. Jak jsem se mýlil!

V tuto chvíli jsem poznal pravou sílu ForceTouch, které dokonale widgety nahrazuje. A nejen to! Řekl bych, že je to ještě použitelnější než mnohdy ošklivá a nepřehledná okna. Pro zobrazení úkolů na dnešní den prostě podržíte prst na ikonce Wunderlistu. Pro zapsání nové události nemusíte klikat nejdříve na aplikaci, dát přidat a pak něco vyplnit. Jen si vyberete z alternativní nabídky. Je to úžasné a zároveň tak jednoduché. Pokud bych si měl koupit iPhone, tak už jenom s ForceTouch.




Na prostředí iOS jako takové si člověk lehce zvykne, ví kam kliknout a díky omezeným možnostem si s ním rozumí i člověk, který technice tolik nerozumí. A to je to, proč je tolik oblíbený. Většina uživatelů nechce mít milión možností nastavení barviček, ikonek, widgetů, lištiček  a meníček. Jen Android fašisti si stále nechtějí připustit, že to prostě funguje. Všechno je krásně sladěné a za pět minut má člověk plně funkční telefon.


Problémy a omezení

Jelikož pracuji na poli Google Apps, zajímalo mě taktéž využití v tomto směru. Všechny potřebné aplikace z Google balíčku jsou zde k dispozici, spousta funkcí vychází na iOS ještě dříve než na Android a to je skvělé! Co už není skvělé jsou právě mnohdy ty "omezené možnosti". To je přesně důvod, proč jsem opustil OSX a vrátil se zpět na Windows. Apple a vývojáři aplikací za vás rozhodnou, co je pro vás nejlepší a téměř už vám nedají šanci cokoliv změnit a nastavit si podle svého, spoustu funkcí osekají a pokud jste v Androidu na nějaké vychytávky zvyklí, v iOS je často nenajdete.
Občas mi přijde, že vývojáři to s tím až přehánějí. Jen si někdy zkuste používat Google Disk na Androidu a iPhone. Nemusí nutně jít jen o tyto aplikace. Srovnejte si možnosti aplikace Trello na obou systémech. To je přesně ten důvod, proč bych to nechtěl. Protože nechci být v tomto směru nijak omezován.


iPhone a Windows? Nedává to smysl

Častokrát vidím, že někdo používá Windows a iPhone. Sám jsem si to po dobu testování 6s zkusil a musím nutně upozornit, že sami sebe okrádáte o to, v čem je Apple skvělý. Synchronizace mezi zařízeními. Aplikace od Apple jako Poznámky, Kalendář, Úkoly atp. jsou v podstatě nepoužitelné, protože je nemůžete pořádně na PC s Windows používat. V dnešním světě je už nutností, abych mohl po zaklapnutí notebooku začít hned pracovat na telefonu. Apple svoje aplikace neustále zdokonaluje, Obsahují nyní tolik funkcí, že už byste mohli leckdy zahodit všechny kancelářské nástroje třetích stran. Pokud budete používat iPhone společně s Windows, okrádáte se o tyto skvělé funkce na počítači a úžasně vychytanou synchronizaci, kterou Apple prostě umí.
Investujte raději pár tisíc navíc a dopřejte si to pohodlí pracovat s OSX a iOS zároveň. Nebo iPhone zahoďte a přejděte čistě na Google/Microsoft. Jedna nebo druhá varianta dává smysl. Jejich mix nikoli.


Závěrem

Do iPhonu 6s jsem se po týdnu zamiloval. Je to jednoduchá mašina na práci, která dělá vše, co od ní očekáváte. Podrží vás při náročném pracovním dni a zároveň pobaví při trávení volného času. Vykašlete se na pomluvy, že jste iOvce nebo pozér s iPhonem. Pokud vás přístroj baví a pomáhá vám, plní přesně ten účel, proč tu chytré telefony jsou.
Budu iPhone 6s doporučovat svým známým? Ano.
Pořídil bych si ho? Ne.

Sony Xperia Z5 - nejhorší vlajková loď na světě?

Po delší době jsem se dostal ke kousku, na který jsem se v #tcrowd opravdu těšil. Sony Xperia Z5. Nabušený telefon od pomalu umírající firmy - vlajková loď.
Nejprve bych rád řekl, že vlajkové lodě a telefony vyšší třídy hodnotím přísněji. Rozhodují maličkosti, které by u jiného telefonu uživatel hodil za hlavu. Bohužel v případě Z5 jich je ale hodně.

Design a vzhled - trn v patě

Ne, že bych byl vůči designu Sony zaujatý, ale vždy mi připadaly trochu dámské. Je to asi jen pocit, ale když jsem se poprvé na telefon podíval, nemohl jsem si pomoci.

A přesně vzhled je u "zetpětky" ten největší problém. Není totiž vůbec žádný. Telefon je takový fádní. Ze přední strany byste vůbec nepoznali, že se jedná o vlajkovou loď za téměř 18 000 Kč. Trochu to vylepšuje zadní barevně kovová minimalistická strana telefonu, která na dotek působí příjemně. 




Po vzetí do rukou jsem se dostal na druhý zásadní problém a tím je design a umístění jednotlivých prvků telefonu. Nebudu chodit kolem horké kaše.
Jak někoho mohlo napadnout dát ovládací tlačítko pro hlasitost na spodní pravou stranu, kde obvykle bývá palec!?




Vezmete pevně do pravé ruky telefon a chcete si snížit hlasitost, smůla! Je potřeba nejprve uchytit pravý dolní roh telefonu téměř na konec dlaně a posléze je teprve možné přes palec tlačítko ovládat. Stejná situace nastane při telefonování. Aby telefon pevně držel a neupadl na zem, je potřeba jej pořádně "zarýt". Při telefonování špatně slyšíte druhou stranu, ale nelze si zvednout hlasitost.

"Tak si to přesuň na kraj telefonu a nauč se ten telefon takhle držet." slyšel jsem od přítelkyně. Do háje, proč?! Proč bych měl kvůli ovládání hlasitosti držet telefon tak, že mi každou chvíli může z ruky vypadnout?

Nemluvě o tom, že když máte telefon v kapse kalhot a chcete si zvýšit decibely, tlačítka prostě nenahmatáte. Musíte si strčit celou dlaň do kapsy, což posléze vypadá, že si tam drandíte kačera.

A to nemluvím o ještě spodněji položeném tlačítku pro spoušť fotoaparátu, který se mi náhodně při držení telefonu v ruce zapínal. Proč? Protože v těchto místech je polštářek palce. Škoda mluvit.


Dále jsem nepochopil, proč má telefon po zadních krajích ostré hrany. Špatně se mi tak telefon zachycuje v dlani a občas to i docela bolí. Musím si dát velký pozor, abych s ním někde neupadl.

Je to dobré alespoň uvnitř?

Ačkoliv už po tomto zjištění jsem jistý, že Z5 u mně neuspěje, uvnitř se hraje úplně jiná liga.

Telefon má vše, co by vlajková loď měla mít. Nabušené osmijádro, 3GB RAM, LTE, NFC, fullHD displej, čtečka otisku prstů, 32GB paměť s možností externích karet a tak dále.

Prostředí je v základu poháněno přes tradiční launcher společnosti Sony. Zpočátku jsem trochu bojoval s vkládáním ikon na plochu, které lze naštěstí nastavit, že po podržení se tam rovnou dostanete. V základním nastavení je totiž nutné nejprve ikonou sjet na speciální tlačítko a až posléze můžete program umístit na plochu. Nicméně toto není nic, co by nevyřešil alternativní launcher, pokud vás prostředí bude štvát.



Nastavení telefonu umožňuje taktéž téměř vše, na co si člověk může vzpomenout. Ať už se jedná o zapnutí displeje poklepáním, zálohování přes speciální Xperia službu nebo nastavení barevných schémat, ikon a tak podobně. Klávesnice od Sony není zlá, ale na SwiftKey má ještě co dohánět.


Čtečka otisků prstů funguje skvěle. Telefon se téměř vždy odemkne po přiložení daného prostu. Nicméně problém mám znovu a mrzí mě, že se musím opakovat, s umístěním. Je totiž vložena do tlačítka pro odemykání displeje, což sice ušetří čas při odemykání, ale telefon se otevírá i v případě, že nechcete používat poklepání a chcete se jen podívat na notifikační centrum. Zároveň tak bylo potřeba tlačítko pro odemykání telefonu "vmáčknout" a zarovnat se stranou telefonu. Nelze tedy dobře poslepu nahmatat. Zapomeňte na rychlo-odemknutí.

Telefon jako takový reaguje svižně, nicméně docela mě překvapilo, že samotný systém bere přes 1GB RAM, jen tak. Pro případnou hru vám tak zbyde, po odečtení aplikací na pozadí, zhruba 1GB. Ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se cokoliv zaseklo. (Ještě, aby ano.)


Musím Sony pochválit i za možnost "mini aplikace", které se dají na ploše spustit jako samostatné okno. Škoda, že jich je tak málo použitelných.



Abych zakončil recenzi pozitivně, musím pochválit alespoň fotoaparát, který je mimořádný a lepší jsem ještě neviděl. 23MPx s kvalitním čipem udělá své. Možnosti nastavení pro fotografy jsou obrovské. Pro laiky je tu poloautomatický režim, který dokáže vykouzlit skvělé výtvory. V tomhle Sony vždy patřilo mezi špičku


Závěrem

Možná to zní trochu nafoukaně, ale pokud ke všemu Sony přistupuje takto, nedivím se, že nejsou v zisku. Vnější "interface" je strašný. Připadá mi, že ten telefon snad nikdo pořádně nevzal do ruky a jen tak střílí modely podle grafické předlohy. Je jasné, že se nedá zavděčit všem, ale už jen to, že se těším, až vezmu do ruky jiný telefon, o něčem svědčí.
Mohl to být skvělý telefon s ještě lepším foťákem. Škoda.